Pavel Sukdolák

 

(21. září 1925 Humpolec – 12. června 2022) byl český grafik, ilustrátor, malíř a autor příležitostných textů.

 

Dědeček Pavla Sukdoláka se ve Vídni vyučil soustružníkem perleti a krátce po první světové válce si zřídil dílnu v Humpolci. Otec živnost převzal a Pavel Sukdolák tak v dětství vídal obrovské zásilky mořských lastur, které si otec nechal posílat z Hamburku.

​

V Humpolci Sukdolákovi sousedili se Zábranovými a poutalo je hluboké přátelství. Jan Zábrana později zprostředkoval ilustrování knih pro nakladatelství Mladá fronta a jeho manželka Marie Zábranová pro časopis Světová literatura. U Sukdoláků byly po smrti Jana Zábrany ukryty až do pádu komunistického režimu Zábranovy deníky.

​

V letech 1945–1948 studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze u prof. Cyrila Boudy. Po komunistickém převratu mu Bouda doporučil přestoupit na Akademii. Tam studoval v letech 1948–1950 u prof. Vladimíra Silovského a po absolvování dvouleté vojenské služby zde působil ještě v letech 1954–1957 jako aspirant. S ideologickým tlakem se vyrovnával přátelstvím s Františkem Hudečkem, Zdeňkem Sklenářem, Kamilem Lhotákem nebo Václavem Sivkem, ale respektovali ho i někteří komunisté jako Josef Liesler.

 

Brzy po válce, na začátku své umělecké dráhy, zakoupil ze smíchovské dílny proslulého uměleckého tiskaře Miro Pegrassiho unikátní tiskařský lis, na kterém od té doby tiskl všechny své grafické listy. Roku 1952 se stal členem SČUG Hollar. Na výtvarné scéně působil vždy jako solitér. Od roku 1954 byl výtvarníkem ve svobodném povolání a pracoval střídavě v Praze a v Humpolci. Roku 1958 podnikl studijní cestu do Rakouska.

 

Za ilustrace byl oceněn v anketě Nejkrásnější kniha roku (1962, 1968, 2004) a roku 1967 obdržel čestné uznání SČUG Hollar. Kromě toho obdržel prémii na Expositione di bianco e nero, Lugano (1962), výroční cenu nakladatelství Mladá fronta (1962), čestné uznání 4. mezinárodního trienále barevné originální grafiky Grenchen (1967). Roku 1969 získal zlatou medaili na bienále ve Florencii, 2009 čestnou cenu poroty Grafika roku. Roku 2015 obdržel ke svému životnímu jubileu Kamennou medaili Kraje Vysočina.

 

Před rokem 1989 měl v Československu pouze dvě samostatné výstavy, obě v nezávislých galeriích. Roku 2005 a potom v letech 2015–2016 proběhly výstavy k jeho životním jubilejím.

 

Pavel Sukdolák kreslil tužkou a uhlem už na obecné škole. Za války získal darem od malíře Otakara Štáfla temperové barvy. Během studia na Akademii se po roce 1948 snažil vyhnout politickým tématům a utíkal ke svým výtvarným vzorům – tvůrcům českého gotického malířství, Rembrandtovi, Piranessimu nebo Mařákovi. Ze zahraničních umělců pro něj byli nejdůležitější Chagall, Klee, Ernst a Picasso. Za studií na Akademii restauroval spolu s Jaroslavem Altem obrazy v Želivském klášteře.

 

V letech 1957–1960 působil jako ilustrátor časopisů Květen a Plamen. V 60. letech tvořil ilustrace pro edici Světová literatura, nakladatelství Mladá fronta, Státní nakladatelství dětské knihy nebo Československý spisovatel. Ilustroval bibliofilská vydání textů Charlese Baudelaira, Jana Skácela, Konstantina Biebla, Borise Pasternaka a Karla Hynka Máchy.

 

V devadesátých letech ilustroval bibliofilské tisky Nakladatelství a knihkupectví Aulos. Je také tvůrcem Ex libris a autorem návrhů na poštovní známky.

 

Od 60. let se zabýval volnou grafickou tvorbou, kterou tiskl vlastním tiskařským lisem na ručním papíru. Jeho hlavní technikou je vícebarevný lept s akvatintou tvořený soutiskem 3–4 desek. Záhy po odchodu z Akademie si vytvořil vlastní osobitý styl, typický svou barevností, dělením plochy, stavbou prostoru a duchovního obsahu. Stejný důraz klade na linii i barvu a jejich vzájemnou harmonii. Kompozice grafických listů, kterou nejprve vytváří pastelem, je zdánlivě lapidárně jednoduchá a vychází ze základních geometrických obrazců se symbolickým významem – trojúhelník, pravoúhlé obrazce, polygon, kruh nebo spirála jako univerzální trajektorie pohybu. Jeho vizuální představivost pracuje podle stejných principů jako příroda, která kombinací nemnoha elementárních prvků podle jednoduchých pravidel dospívá k nesčetným proměnám forem a marnotratnému bohatství krásy.

 

Nejosobitějším rysem jeho výtvarného projevu je všudypřítomné, mnohovrstevné a sofistikované uplatnění znaku, kterým rytmizuje kompoziční schéma a dodává dynamiku námětu a zároveň navozuje příznačnou atmosféru nedopovězenosti, znepokojivých náznaků a tajemství. Jeho abstraktní schematické znaky jsou odvozené z reálných objektů: strom, vodní kapka, nebeská tělesa a souhvězdí, ulita, rybí či ptačí hlava, soví oči, hmyzí křídla. Člověk je v jeho dílech přítomen jen zástupně, formou lidských výtvorů a staveb jako je okno, hlavice iónského sloupu, loď, obloukový most, věž, cibulová věžní báň. Sukdolákovo úsilí o umělecké poznání archetypálních forem a jejich geneze, tedy esenciálních zákonů bytí, má nejblíže k tvorbě Paula Kleea.

 

Pavel Sukdolák vytvářel koncem padesátých a začátkem šedesátých let technicky složité, barevně citlivě laděné dřevořezy, v nichž zachycuje poetické vzpomínkové krajiny, složené nejčastěji z izolovaných abstrahovaných znaků plné vznášení, otáčení, víření a chvění. Barevné lepty Pavla Sukdoláka představují snový svět plný tajemství a odrážejí hluboké duchovní vztahy mezi člověkem, přírodou a zemí vyjádřené barvami, symboly i znaky. Zdrojem inspirace je pro něj krajina rodné Vysočiny a její tvarová rozmanitost, barevnost a dokonalost přírody. Do grafických listů se promítají také vzpomínky z dětství na tajemný podmořský svět, který v něm se svou bohatou perleťově třpytivou různorodostí evokovaly různé ulity, mušle a lastury, které ve své dílně zpracovával na knoflíky jeho otec.

​

​​

​

profesní životopis

 

Studia:

1945–48 ČVUT Praha, prof. Cyril Bouda.

1948–50 Akademie výtvarných umění Praha, prof. Vladimír Silovský.

 

1952 – sňatek s dcerou malíře Karla Holana Miladou.

1952 – je přijat do Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

 

1952 –54 povinná vojenská služba.

Od roku 1954 žije a tvoří v Praze i v Humpolci.

 

Věnoval se grafice a knižní ilustraci. Vlastnoručně tiskl z několika desek technicky velmi náročný barevný lept s akvatintou.

 

 

SAMOSTATNÉ VÝSTAVY:

1956 Praha, Galerie Hollar, s Ladislavem Čepelákem

1962 Praha, Galerie Mladá fronta, s Miroslavem Jiravou

1965 Stuttgart, Institut fůr Auslandbeziehungen

1967 Göppingen, Kleine Galerie

1976 Praha, Galerie Zlatá lilie

1976 Marburg, Ausstellungshaus

1976 Kassel, Galerie Lometsch

1976 Antwerpen, Galerie Luka Boechout

1979 Bremen, Galerie Slavia

1983 Čáslav, Městské muzeum a galerie

1984 Hodonín, Základní škola

1984 Bielefeld, Universität Univerzita Bielefeld

1986 Brno, Dům pánů z Kunštátu

1987 Semily, Muzeum a Pojizerská galerie

1988 Konstanz, Rathaus, s Adolfem Bornem

1990 Hamburg, Winsen-(Luhe)

1990 Sobotka, Rodný statek Václava Šolce

1991 Pelhřimov, Okresní muzeum

1991 Ostrov nad Ohří, Letohrádek

1991 Tokyo, GalleryAsteion

1992 Praha, Galerie Hollar

1993 Praha, Galerie Ungelt, s Ladislavem Čepelákekem

1993 Liberec, Oblastní galerie, s Alešem Lamrem

1993 Jihlava, Oblastní galerie Vysočiny

1995 Humpolec, Městské muzeum

1997 Praha, Galerie Nový svět

2000 Praha, Galerie Hollar

2002 Buchlovice, Zámecká galerie

2004 Praha, Všeobecná zdravotní pojišťovna

2004 Uherské Hradiště, Klub kultury

2004 Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě

2006 Městské muzeum Pelhřimov

2006 Galerie Z ruky Doubravník

2008 Rabasova galerie Rakovník, Nová síň pod Vysokou bránou

2021,2017,2015,2010 Galerie Ikaros Slaný

2021,2016,2012 Galerie Koruna Hradec Králové

 

​

MEZINÁRODNÍ SPOLEČNÉ VÝSTAVY /VÝBĚR/:

1962 Tokyo, International Biennale

1963 International Triennale Grenchen,

1966 Krakow, Biennale Grafiki

1967 International Triennale Grenchen,

1967 Berlin Intergraphik

1969 Liege, International Biennale

1971 Biennale internazionale d'arte di Venezia

1979, Heidelberg, Internationale Biennale

1980 Fredrikstad Norske Grafik Biennale

1982 Konstanz, Rathaus

 

 

OCENĚNÍ:

1957 stříbrná medaile World Students Festival, Wien

1962 prémie Expositione di bianco e nero, Lugano

1962 výroční cena nakladatelství Mladá fronta

1960, 1965 prémie soutěže k osvobození ČSSR, Praha

1967 čestné uznání 4rd Internationale Triennale für farbige Original Graphik Grenchen

1967 čestné uznání SČUG Hollar

1968, 1986, 2004 čestné uznání Nejkrásnější kniha, Praha

1969 zlatá medaile Biennale Firenze

1986 čestné uznání Nejkrásnější kniha, Praha

2004 čestné uznání Nejkrásnější kniha, Praha

2007 cena sdružení českých výtvarných umělců Hollar v rámci Festivalu komorní grafiky